pryskyřice

Zrcadlo zalité
pryskyřicí
čeká na další
den,
až se v něm odrazí
barvy duhy, rány
podzimu
zalijí se zlatem
a konečně mi odpoví.

Dívám se do něj
každý den a čekám,
až barvy zazáří,
až vrásky vyplní se časem,
vlasy se zpátky
nahnědo obarví,
Ty budeš sedět
vedle mě
a zase šeptat
hlasem,
který mi zastaví srdce.

Už nechci vědět,
zda se vrátíš,
odpověď znám,
jediné, co mě
v souvislosti s Tebou
zajímá, je,
kolik toho člověk
může přežít?