jak znám ten stav
jen slunce pláče nad námi
žhavě
tak jak tvoje láska,
která podobá se lávě
v peřejích vlastních pochybností tonu
jen čekám na zázrak
jenže
to je moje rozhodnutí
konečně
se vydat na cestu
a už se neohlížet
a každý oka mžik vypít do dna
teď
ne bylo a ne bude
nechápu sebe samu proč ještě čekám
vždyť ty žiješ
...