Moderní svět

Dnes opět na nádraží stála jsem,
pořád na prašném dačickém busu,
měla jsem chuť říct všem,
jak můžete žít v tomhle hnusu?

Pořád práce, kariéra, podlá řeč,
závist a peníze, spěch a strach,
žádná láska, podprůhledná lež,
už nad námi visí černý mrak.

Co jsme to za lidi bez lásky chvíli?
To se už neumíme zastavit před ničím,
jdeme vpřed, i přes mrtvoly,
nedbáme, že jsme ublížili,
zbývá z nás jen štěrk mezi koly.

Spěcháme, letíme vstříc peněžním výhrám,
už některým o nic jiného nejde,
ale já se proto zastavím,
malou básní lidi oslovím,
kdy už tahle honba přejde??