Dcera Noci

Oheň hoří, vlnka s vlnkou pluje,
vítr hvízdá půlnočními vřesy,
srdce vynoří se z temné sluje,
lunou zní zvířecí děsivé hlesy,

Temný pohled na jezero,
neplač dnes, má dcero,
Dcero noční víly,
v šat z břečtanu navlékni se,
tančit v palouk běž-,
nic už nezastaví se

Pod tvým krokem růže vadnou,
opilci hrůzou vstávají,
jsi smrt a přesto pannou,
líbeznou jak vodní hladina,
života mnoha šťastná vidina,
co vášní k tobě vzplanou.

Osudová láska nikdy neraní tě,
neznáš city, jejich sítě,
které tvé srdce omotají,
silným lanem přidusí tě,
a pak s lehkým vánkem odlétají.

Vysoko k šedivému nebi zadíváš se,
přemýšlíš......
nad osudem svým,
který chladným a bezcitným vyjímá se.

Jsi vlastně jen černá můra,
přelud, který odvádí noční poutníky z cesty,
Na nás, lidi, díváš se zhůra,
jako kdybys chtěla vlákna nebeské vesty,
do jednoho spočítat.

Spočítat,pohrdnout a odhodit,
jako nepotřebnou hračku,
ve spárech ďáblových tvorů,
jak ladnou rybku na háčku.