Anotace: ...pravda, otřelé téma, ale já si to už mohu dovolit... :-)
.
Čas je jak křemen, který nerozlomíš,
i kdybys sebevíc namáhal se.
Na vracích jiřin tančí vichřice
a po ješitném ostří gladiol
se souká v rytmu, který nezadržíš,
podzimní pavouk.
Čas je jak ostříž, který pozoruje
s útrpným úsměškem hru hloupých slepic.
Jak padá žluté listí z koruny,
jak tuhne nebe krutým soumrakem,
snáší se k zemi nelítostný dravec
a trhá vlákna.
Čas je jak srp, co zžíná boží klasy
a pšenici i koukol zraňuje.
Než naděješ se, hroutí se Tvé jitro
a poledne je bratrem večera.
Jak rosa padající o půlnoci
mateřské mléko chladí těžké rty.
.
30.11.2009 18:30:00 kavec
....Opravdu krásně vykreslené , dalo by se říci , naše stále setkávání s časem , který nás stále vleče se sebou...Jirka
25.10.2009 10:44:00 nejsembásník
Čtu Tvé básně, téma otřelé,
však z tvého pátku nádherná je neděle!!!
24.10.2009 13:06:00 Dota Slunská
Je umění zaujmout dílem na otřelé téma a tobě se to opět podařilo. Originálně a působivě.
24.10.2009 09:11:00 labuť
Čas plyne a nic ho nezastaví... a při Tvé básni mi znovu vytanula slova, mnou snad už 100x vyřčená, za poslední dva roky... Jak ráda bych teď zatáhla ze jeho opratě, zastavila a vychutnávala si... :o)
24.10.2009 06:01:00 j.c.
kde vteřina je rokem a rok je vteřinou
kde neuvadá květ či věčný vladne led
až výčet činů tvých je stržen bysřinou
tam volnost pohybu čas bude závidět
***
Jiří senior