Dotýkám se
pohledem ozdobeným
nahotou kůže
ohněm vypaluji
mříže zapomnění
do vzpomínek
se tohle může
nepokoj
neúprosně
posouvá vpřed
vyměřený čas
jak dlouhý
nikdo neví
spravedlivý
pro všechny z nás
na okraji propasti
lidských pohnutek
zachycuji okamžiky
zrozené
z podvědomí
hrátky
co končí v bezvědomí
.
.
ze žhavé lávy
hýčkaných vzpomínek
vykrystalizovala růže
a trny předsudků
brání dlani
v jejím sevření.