(nemá jméno - Bezejmená..)

Anotace: ... pro něj, o něm, radši bez něj ??? Je to místy strašně pocitové & asociační ... Sebepravda... Odhalování sebe během psaní, kdy se člověk obvykle schovává za slova ... Dá to práci, tak to snad oceníte více než formu (která asi trochu unikla...)

Modrozelené smyčky
Jako ornamenty
A prosím trochu dorůžova ...
Tak to mám ráda.

Zase dělám
Nucené kličky
Po papíře
života.

Kdybych mohla
Tak vpadnu
Do Tvé náruče

A slíbám Ti
Slzy z řas
A soustředěně sleduju
Tvé rty dotekem těch mých.

A celá bych se Ti otevřela
Aby tys mohl do mě.
Navždycky. A nejvíc a jediný.

Jenže Já nesmím.
Ani nevíš, jakou mi to dá práci
Se zvládat?
To ovládat?

Asi jako tobě dýchat
Když jsi pod kůží...
Tou mou.

Miluju Tě
Noční tmou
Si to snad přiznám ...
Zase lžu.

Sedí mi to do rýmu
O nesmyslu
Je to o ničem …
A přece tak prostá …
Jsou moje slova
- počítám do sta -
Než budu sprostá …
Zase lžu.

Miluju Tě
Teď nelhala...

Moje slova se rozplynula
Se studeným vzduchem noci.

Co zbývá mi
Sedět před bránou a prosit?
Nikdy. To radši odejdu s arogantním výrazem …
Abych záhy padla na kolena
A praskla v bolesti …

Ale ty to nesmíš vidět
Nesmíš mě vidět na zádech.

Pak už bych nevstala.
Tenkrát nelhala ...