Ďáblova zahrada

Anotace: I krása umí být zrádná

Ďáblova zahrada

Růže se zachvěly, když vítr je sváděl
Oči se zavřely, když vzýval tě ďábel
Snad z jeho chtíče ten nápad vzešel
Snad z nerozumu si do zahrady vešel

Tam co se růže před větrem chvěly
Tam co bez lidí ódy si pěly

Sklonil ses nad kvítkem
Krví tak rudým¨
Sklonil ses nad kvítkem
Dotykem hrubým
Urval si jej pro sebe

Zahrada ďáblova byla
Dlaň plná krve na tebe zbyla
Ač zničil si poupěti krásu dnes rozvitou
Květy si pomačkal a listy zlomil
Jen pro svou bolest slzy si ronil

Krev teče dlaní a vsaje tu do země
Krev teče dlaní skrz srdce z kamene
Zalíváš krví svou ty vražedné růže
Co člověk v zahradě nad ďábly zmůže?
Zahrada ďáblova směje se, směje
Zahrada ďáblova ódy zas pěje

Až příští budou v té zahradě stát
Až příští budou chtít zas do vázy brát
Tvé jméno zašeptá jedna z těch růží
Kořeny pohladí tvou mrtvou kůži