Štěstí

V prázdných ulicích poskakuje tmou
osamělé štěstí a nikdo jej nechytá
zklamané nezájmem lepí na svá záda
neónovou reklamu a vzývá mrtvé duše

... a někdy může přijít polibek nebo dva
který o půlnoci vykouzlí nesmělý úsměv
a někdy přiletí slastný pohled ze tmy
který odčaruje z kapsy pár papírů ...

Osamělé štěstí se dál nabízí a
smutní v tomhle černém městě
rychlostí poloumělých slz si
rozmazává levnou rtěnku a
hledá svůj falešný pocit
štěstí a uspokojení.

Štěstí hledá štěstí.
Nezná sebe už pár dní,
ještě více nocí a stále
nechápe ten začarovaný kruh.