Anotace: ...o lásce jinak ...
Praskl mi svět
ten, který jsem tolikrát
s tebou chtěl obletět.
Praskl mi svět
a teď
škvírou vidím obrazů pět
z tisíců tichých hvězd.
Jít a vyletět
hned
k obrazům
neohlédnout se zpět.
V pět
kdy je dělící čára mezi životem a smrtí nejtenčí
než ranní šero změní malé okouzlení
abstraktních obrazů z hvězd
svou jednoduchostí příchodu
bojím se uslyšet
těch několik vět.
"...tak zas někdy ..."
Vše má svou logiku
i odraz nahého těla v zrcadle šatníku
těla které se ještě před malou chvilkou
zmítalo v orgasmickém záchvatu …
…vše má mít logiku.
Tak proč si jeho láska
zrovna teď před zrcadlem
šaty obléká.
..nenapadlo mne nic jiného..
..než........co třeba lepidlo..
..a slepit si znova..svět..
..určitě..se dá i pak obletět..
29.10.2009 04:56:00 | isisleo
Řekla bych, že trochu zamyšlenkové, hloubavé, ale působivé a zaujala mne Tvá báseň.
27.10.2009 22:01:00 | NikitaNikaT.
...obléknout šaty z ohledů k ostatním... v určitém věku má býti za vlastním... "o)
27.10.2009 17:42:00 | Churry
Pane jo, to je ale smutné.
Tak je mi líto toho co se ho to týká.
Ale asi to musí být.
Velmi dobře vystiženo.
27.10.2009 05:23:00 | s.e.n
...v přírodě je řád a systém, to je logické...ale člověku je někdy potřebou se od toho všeho oprostit... :-)
26.10.2009 22:27:00 | Lota