Mořem roztroušených vzpomínek,
vlny mraků po nebi,
jen v zběsilosti svého hraní,
dávají v šanc svůj pláč,
co k zemím tolika se snáší,
pomalu v líbezných polibcích,
krutě v bouřích stoletých,
dávají v šanc svůj pláč:
Pláč nebeských Andělů