Jsme osamocené stíny

Jsme jak osamocené stíny
co, které brouzdají ve větru
pouličních lamp,
v eskalátorech poblikávajících hvězd,
od patníku k patníku s chutí
vždy už nekonečnou ve světlu
ukrytou,
v slovech básní inspirující
běh písmen po závodní dráze
konečné řádky slov
pár životů otravných…

Jsme jak odhozený papír
který, co se schovává v bezvětří
rychlých kroků,
co po silnici ve valčíku
se radují,
když hudba našich srdcí,
v stínu, začíná polehoučku hrát…