Od vás se stále mám co učit

Od vás se ještě mám co učit,
jsem jako labuť co nedokáže plout.
Nenechte mě pocitem méněcennosti mučit,
já musím tyto boty hanby zout.

A teď již slyším jásot publika..
jenže v tom publiku ,stále někdo naříká.
Ten naříkající ,nikdo jiný
nenese ten pocit viny.
Jsem jako slepý jako bych zrázu neměl ten dar.
Jako kdyby mi ho někdo vzal.

Ten pocit ve mě stále naříká,
jen to publikum mi stle tleská.
Kde byste asi chtěli dneska,
najít 14ti letého básníka.

Tak jako stále méně
..méně lidí básně znaj.
Je to jakby malé štěně
..i na to malé štěně nadávaj.

Od vás se ale mám co učit stále,
já nemám ten cit básnit já se vás lekám.
To štěně je před vámi stále malé,
Před vámi lidi kšiltovku smekám.