zakopnutí...
zakopnutí...
padám do studny
a nemám ani ponětí
čeho se zachytit
protože vzduch je tak řídký
že protéká mezi prsty...
na hladině dna
se odráží
můj pohled šílenství
v oku
jako obraz
ohnivý plamen
naložený v láku
na věky
co vypadají
jako věčnost
tápající ve tmě
uvnitř černé kočky....
všechny cesty ven
se nějak rozcestily
a skončily neznámo kde
jediné co mi zbývá
jsou myšlenky
na tebe...
zakopal jsem je
do dna pod hladinu
ale
když jsem se vyšplhal
po kluzkých kamenech víry
dobelhal přes staletí domů
a chtěl přiložit do kamen
vypadly z březového polene....
Komentáře (11)
Komentujících (11)
Doporučit
Tisk
..člověk škobrtá jak se dá..
..ale myšlenky ty si létají..jak se jim zamane..
29.10.2009 04:12:00 | isisleo
Ti, kdož v rychlém pádu stačí ještě dlouze přemýšlet, mají můj obdiv. ;-)
28.10.2009 20:30:00 | Dota Slunská
...filozofická báseň, která mě nutí, abych si ji vytiskla a vracela se k ní...
28.10.2009 11:50:00 | Lota
tahle je skvělá...*
28.10.2009 07:06:00 | rybí prdy
