vítr ustal
větrníky posmutněly
mapy se zhroutily
do komatu
a boty na ven
pomalu zapadají
naděleným sněhem...
pak ale
něco pohlo vzduchem
tys pootevřela víko
vyskočila z malované truhly
a začala hrát
na papírový klavír...
doteky morseovky
tvoříš mřížku skladby
z očí ti kvetou kytky
a já cítím chvění
chutí na jazyku...
na špičce
kohoutího hřebínku
jsi roztočila glóbus
ústa špulíš do kornoutu
když taháš za šňůrku
a já pozoruji
jak se pářu
a třepí se mi ruce...
pak jsi poskládala
všechny cesty
do vlaštovky
a ona vlétla
do mého srdce...
smotalas nitky
vykasala suknici
a řekla pojď
smícháme cukr se solí...
víko zaklaplo
a my zmizeli v truhlici
tam
kde nás tenhle svět nebolí...
wow..tak to je síla přenádherných slov
jak z kornoutku by cukrkandl spad mi do klína
zamrkám řasami a hvězdivěk ti v dlaně houf
foukne má pusa vichřičí..Je krásné vzpomínat!
30.10.2009 14:40:00 | šuměnka
stéčko
30.10.2009 14:06:00 | rybí prdy