Psychologická
Psychologická
Anotace: pro přítele, který mě stejně neposlouchá... snad si to přečte... kdybych měla dokončit své myšlenky, byla by hodně dlouhá.... možná tedy příště...
Bez touhy, bez smíchu,
bez citu, bez hříchu.
Žiješ jak asketa,
trestáš se za léta
snad z minulého století,
dál valíš balvan prokletí.
Každý člověk je omylný,
ani Ty nejsi bez viny,
Tvé činy, kdysi spáchané,
jsou dávno prošlé, smazané,
nikdo se k nim už nevrací,
jen Ty v nich stále patláš si.
Sejmi si z nohou okovy,
táhnou Tě ke dnu chudoby,
klíč už Ti dávno leží v ruce,
rozum se vzpírá, slyším srdce
bije už v těle na poplach
minulost rozpadá se v prach.
Komentáře (8)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk
Odpustit jde, ale jde i zapomenout?
Jinak nádherně napsané, přesvědčivé a podmanivé, zároveň něžné, poetické... Moc se mi líbí.
03.11.2009 00:28:00 | okousaná od světlušek
Někdy bývá minulost, jako vězenská koule, ale myslím, že jsi dala dobrou radu.
02.11.2009 08:47:00 | labuť
Suprově napsané... kéž každý prozře a odpoutá se od věcí, které jej ničí, nejen jeho, ale aj druhé, ať už vlastní, či druhou vinou... vždyť nežije se minulostí... ale má se žít přítomností.
01.11.2009 20:35:00 | NikitaNikaT.
