°
Slunce zapadá
do peří plameňáků
Zůstávám sama
útlocitná
Duši na věšáku
...
Znovu se učím chodit
Je to jak promítat
pro liduprázdný sál.
Směšné. Trapné.
Nehty by jeden okousal.
I děcko smí víc než já
sušenky máčet do kakaa
a tvářit se přitom znechuceně
Smí smát se i vyplakat
Proč mám to obráceně?
Jen nebuďme dospělí...
Pokolikáté
podzim se obléká zrubu
/prý se tak dnešní doba nosí/
Uvnitř jsem zasněžená
nebo jen na obrubu?
Nebýt tak dospělá...
Poražená...
dospělá, poražená ... cítím tu tvoji realitu, jsem v ní taky a vůbec mi nesluší...jak se z ní zas můžu vyslíct?
05.11.2009 09:39:00 | Lizzzie