Zastesklo se...

Zastesklo se...

možná přinesl
ten zvláštní pocit
mlžný opar
na cípech svého pláště
snad tma podvečera
oděného do chladu
podzimu

najednou chtěla jsem být
zase malá holka
bez starostí dospělých
bez tíhy života na ramenou
bez bolestí...

zase ta malá holka
která schoulí se do náruče
hřejivé
bezpečné
otcovské
položí hlavu na rameno
tak známé z dob
kdy tělem zmítala horečka
a poslouchá hlas
který občas vyprávěl pohádky
když zachumlala tvář
do měkkého polštářku...

ta náruč byla
pocitem bezpečí a jistoty
štítem proti bezpráví...

ta náruč stále je!

jen já už nebudu nikdy
ta malá bezstarostná holka
a přitom bych občas
tak strašně moc chtěla...

.
.

až jedna náruč bude stejná
sejme veškerou bolest
problémy změní v jarní vánek
a k slzám nedá důvod

jenže tu zatím nechci...

nejde se z ní vymanit!