Tajemství krásy

Kroky do lesa mne zavedly
jako v pohádce je zde
tolik to tu voní
životem
čistým
tichým
jsem tu poupětem
a na chvilku jsem zase komtesa
co své hebounké,mechové šaty natřásá
a těch odstínů
jen zelené
až tají se mi dech
ted,pohled můj visí na stromech
čekají
jestli je pohladím
ano
zvedám ruce a obejmu lesa vůdce
objímám
a tluče mi srdce
je zde ticho
a nyní
koukáme si s laní do očí
a rázem mizí
a já si čtu
na náhrobku cizím
rok 1907 se zde píše
tichounce sedím
pst,tiše
mám pokoru pro vše
vnímám pavučinu
pavouka co slídí
chce snad se mnou si tu hrát?
fotím si vše na památku
a jdu zas kousek dál...
každý kousíček přírody je krásný
vzácný...
kamarád..