Anotace: ;-)
Svý igelitový oči
mačkám v dešťových
krůpějích
brány do duší
vadnou v týhletý břečce
kterou někdo tak vzneseně
nazval podzim
venku prachsprostě
docházejí jakákoliv slova
a já se stále
nemůžu pročvachtat
k tvý kráse
nemůžu
svírat
pevně
ve svých
dlaních
tvůj úsměv
který
bůhvíproč
nazval
tuhletu mučivou
samotu
podzimem