Halucinace

Anotace: kdo byl někdy v kómatu, ví o čem báseň je

Námluvy mrazivé horečky a žhavé zimnice,
pocity a dojmy v exilu mimo současný svět,
schizofrenní vize jak z uzavřeného blázince,
zchvácenou duši pomalu stravuje záludná sněť.

Prostorupodobná virtuální realita kdesi,
slepý duševní labyrint bez možnosti úniku,
mrákotnými představami zrození hnědí běsi,
svítí červené světlo u životního milníku.

Hrůzostrašné divadlo depresivního prostředí,
kulisami ztrápeného bytí temná scéna,
absurdní drama karnevalu snového mámení,
nechtěné vzpomínky vyvolávají mrtvá jména.

Žlučovitou nevolností frustrované vnitřnosti,
zoufalsví gejzíry tryskající všemi otvory,
halucinacemi bludů znásobené těžkosti,
realita v deliriu ztrácí zřetelné kontury.

Troska těla na lůžku němě volá po pomoci,
zpocené čelo zakrývají rozcuchané vlasy,
končetiny přibité křečí na kříži bezmoci,
velebnost kómatu narušují záhrobní hlasy.

Infernem vyslané stíny večerního smrákání,
kolem lůžka profesně mlčí strnulé postavy,
bludiček přístrojů z pohádky kouzelné blikání,
zaznívá verdikt: diagnóza smrtelné otravy.

Čas postává bezradně u mostu na protější břeh,
ulici bičuje siréna uštvané sanitky,
úřad osudu řeší co s žádostí o návrat zpět,
vždyť smrt jen někdy životu dává zvláštní výjimky.