na jedné staré půdě
pod hromadou tajemství
ležela nenápadně
šperkovnice
ručně vyřezávaná
dalo by se předpokládat
že v ní budou drahokamy
skvostné šperky
ovšem když jsem ji otevřel
neočekávaně
byla prázdná...
chtěl jsem ji odložit
ale najednou
jako bych zaslech povzdech
a něco uvnitř zašramotilo
ach ano
měla dvojité dno
a pod ním
v podivuhodné auře
zvláštní brož
s emblémy nadčasovosti
sourodý celek
z urozených částí
šperk
co byl doveden k dokonalosti
řemeslnickou zručností...
někdo do ní přenesl
své vystižení pocitů
a vidění světa
v přírodní invenci....
chvíli jsem stál beze slova
a pak se dotkl
světlo vybuchlo
ona vystoupila a řekla
už jsem myslela
že se nedočkám
kde jsi byl tak dlouho?...
mlhavé proroctví z dávných dob se naplnilo...
bytostí....
Ó, ty Klenotníku-umíš vydobývat tajemství...třeba i tajemství o ,kterých samo tajemství neví...to je obdivuhodné....a což teprve se skrývá v nadkroví...
18.11.2009 11:17:00 | zvířenka
Jsou věci a duše
mezí nebem a zemí
co se mění v rozednění
v jsoucno bez retuše..
Nic krásnějšího není ..
11.11.2009 23:28:00 | Nút
...no tak´s mě našel...a já myslela jak nejdůmyslnější úkryt mám..,. "o)
09.11.2009 18:54:00 | Churry
podivně se mi to líbí
06.11.2009 21:25:00 | Trdlo
moc pěkně napsané ST.
06.11.2009 20:58:00 | Acham
rád a "ještěže" se touláš půdním světem
bytost by byla jinak lapena až do Vánoc
a nebo možná splavenou bys moh´ji najít v létě
no, každopádně vidno, že šperkařskou máš moc...
je to úchvatná báseň..prostě ú.ch.v.a.t.n.á
06.11.2009 17:26:00 | šuměnka