Anotace: ...trochu podzimní...
Pěšinou mezi poli
cesta mne vede za topoly.
Závětřím vede
barevné v bledé,
šeptané do minut.
A čas je, kdo bolí!
Plynule rozplynut.
Čas se šine
po pěšině
mezi poli
za topoly...
Za sto minut
stokrát minut...
Až mě skolí...
Tak! čas bolí.
08.11.2009 18:51:00 | Špáďa
Řekla bych, že ten střed je přímo zlatý, tak mocinky reálný, lehce bolavý, ale prostě život sám... ST!
08.11.2009 17:30:00 | NikitaNikaT.