Tiše jako by bez dechu
dělají snovou neplechu.
Obloha tajemných
mění se v prach,
dotyky bezedných
hlásí krach.
Zasnění a zaslepení
spínají ruce k tužce a papíru,
sepsat ten každodenní
líbezný tón klavíru.
V hlavě nechat znít
i obyčejnou frázi,
proměnit vše v síť
a vstoupit do oázy,
kde líbá múza na čelo.
No řekněte:
Komu by se nechtělo?
Moc hezká, povedená básnička.
Komu by se nechtělo
pero do ruky brát
a o všem, co se semlelo
si psát a psát a psát...
09.11.2009 21:09:00 | Pevya