Anotace: .......
Nechám se lapit
nerozvážně
v bludišti citů
neviditelně zavěšena
mezi prosvícené milníky
na cestě ke klíčové dírce
dávno ztaceného ráje
pomateně
vykřičím
tu půlnoční zpověd
v metalovém hávu
bušící do spánků
pospletených nitek
tvého osudu
upíjejících je
z tvé dlaně
plné bezbřehého odevzdání
a strachu
věřím
na zázraky víš
ještě stále
a snad i po sté budu
spálená na prach
i s přistřiženými křídly
a odřenými koleny
od marných modliteb beze slov
věřím
na ty probouzející se rána
kdy podzimní Allegro
vmalovává
do duše
-té galerie pod širým nebem
naději
Takových, co nás věří na zázraky, i když jsme byli stokrát smeteni, je víc... Básnička mi mluví z duše. ST
11.11.2009 12:25:00 | Jana M.
Naděje máš na rozdávání... však raději bych Tě viděla skutečně šťastnou... :-***
Krásná báseň ;-)
11.11.2009 12:23:00 | Levandule
Zase podzim zvoní
poezií nitek
osudů, jež voní
jako pugét citů.
Žádný malý zbytek!
Volám: Lásko, jsi tu!
10.11.2009 01:29:00 | Špáďa