Víla v černých punčochách

Na nohou měla černé punčochy
chtěla být krásná – pro koho
kdo chtěl by snášet její vrtochy
co je mi do toho.

Přece jen chtěl jsem za ní jít
bylo to bláznovství
o trochu lásky poprosit
zda náhodou se nezaskví.

Však odpovědí byla
jen čiročirá tma
ta pochybená víla
řekla mi že mne zná.

Prý zná mě a tak nechce
mou sladkou láskou být
s úsměvem řekla lehce
že můžu sám jen pít.

A byla tolik svůdná
milovat jsem ji chtěl
sladkostí krás všech studna
řekla jen abych šel.

Šel daleko už od ní
a víc se nevracel
tak plyne mi den po dni
já lásku poztrácel.