.
Na kostele zvony znějí
a s každým jejich úderem,
tóny stesku s beznadějí
probouzí se v některém.
Srdce naše v jejich těle,
chladné kusy, litý kov,
splývají tam osaměle
bez zbytečně vřelých slov.
Ukryté ve zvonech
visí tam na věky,
a teplý lidský dech
pro ně je daleký.
.
moc pěkně ti to básní ST.
03.01.2010 10:58:00 | Acham