Depresivní

Hysterická
horečně stírám
z bílých stěn
uzamčené duše
svými vlasy
svými dlaněmi
oběma rukama
co krvací
modrozlaté slzy
vlastního nechápání
ten nápis
Bůh je mrtvý
a něha není
a ten hotel mého těla
neexistuje není reálný
křičím
ze všch sil
nemocná z potlačeného ticha
uvnitř mě
nemluvím
ale citím
to šílenstvím
nasáklé odhodlání
uvěřit
ve zklidnění
v cit
ve chvíle
kdy se za dotyky
za slovy
neskrývá bolest
a strach
z vlastní nenormálnosti
daný tvým odhodláním
popřít vše co kdy bylo
řečeno
dáno
vykresleno tvrdou ranou
reality
popřít ty roky
usínající za nepřipouštěním
vlastních vin
ty roky co ve mně nikdy
nikdy nepřestanou křičet
jsem schopná odpustit
ale nikdy ne zapomenout
na tíhu co nakládáš mi na ramena
bez možnosti
úlevy klidu ticha
bez přístavu
tichého splynutí
odpočinku
bláznivé snahy
milovat
ikdyž láska neexistuje
skrytá za nahotu
věčného roztírání
poblázněnosti
po dokonalosti
uspokojení
.
.
.
tvá ruka
je cejch
vypálený
do mého těla
krutým snem
tvého přesvědčení
že se vše smí