Čokoládový lán

Myšlenky mě vedou tam,
kde čokoládový je lán,
kde nejsladší je svět,
kde slova skládám do vět.

Tam vůně žalů není cítit,
smutek tam nechce svítit,
tam slzy zaniknou v čokoládě
a přilepí se k marmeládě.

Šumění vodopádů,
čokoládových spádů,
ťukání sladkých kapiček
do perníkových chodbiček.

Jemný prášek kakaa
uvězněn v mých jizvách,
pomalu se rozplývá,
v dlani hřejivé se ukrývá.

Tam radost nemá hráze,
štěstí levná extáze,
co může každý mít,
že nemusí snít.

Ta čokoláda hladí šrámy,
zalepuje všechny rány,
co bolí víc a víc
s přisátým hejnem pijavic.