Ztracená
Ztracená
Anotace: ...
Stojím v davu,
křičím - neslyšená,
můj hlas se v ozvěně duté vrací,
hledím - oslepená,
okolní svět obrysy ztrácí,
kolem se hrnou proudy lidí,
ale nikdo z nich mě nevidí,
zdá se, že se mě dotýkají,
jejich ruce skrze mě pronikají,
já křičím - nikdo mě neslyší,
jeden hlas od jiného v davu se neliší,
padám na kolena,
mezi žebra odhalená,
vrážím si dýku,
v posledním vzlyku
volám - Už mě někdo slyší?
neslyší, pro ně jsem nikdy nežila,
i kdybych sebevíc křičela slyšet bych nebyla
Komentáře (4)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk09.12.2005 15:27:00 Jan Václav Pražský
Ahoj. Vážně nemám příliš času, tak se omlouvám, že jsem tu tak dlouho nebyl. Začal jsem tě pročítat od nejnovějších a celkem jsem koukal - vlastně jsem tě ani nepoznával. Tahle už mi ale připomněla starý dobrý časy...:-). Jsem rád, žes nezapomněla ani na tuhle část svojí tvorby. Každopádně jsem si zas rád něco od tebe přečetl.
JVP
01.12.2005 10:39:00 Kubino 2
Tánička už to řekla i za mě, vystihla jsi to přesně, velmi povedené dílo - 100!
27.11.2005 11:46:00 makretka
Křičet a nebýt slyšet asi zná každý z nás...Nebo to aspoň tvrdí, však málo lidí to dokáže pochopit a vědět jaký to je..HEzky napsanýýý:) Jen s tou dýkou opatrně, moha by ti ublííížit, ještě více.
27.11.2005 11:40:00 Terry
úžasně napsaný..opravdu krásný.. tvoje pocity dobře znám..křičím a nikdo neslyší.. člověk si musí najít někoho kdo ho bude poslouchat kdykoliv..jenže to je právě to těžké..držím pěsti..
