Anotace: "Píšem a myslíme stejně..." ...fatálně tendenční a kýčem němá ...výpověď
Až jednou najdeš
tu správnou cestu
do minulosti
spolkneš krvavé slzy
Zas sejdem se?!
A doufat pouze můžem
že konečně
to bude setkání
ženy s mužem
Vzájemné míjení se...
Květiny,knihy,hudba,
malování
A mezi námi
slzí oceány
A pouhý příslib milování
Vztažené ruce,
prsty, jež se míjejí...
Trpké otázky "osudu":
Proč? (Proč? Proč?)
Kdysi
...že stovky let
nic se nemění
(člověčenství a žití
je o milování)
Čas tiše šelestí
(budeš,bude i já budu...)
Je plný emocí a
slibování...
Kolik nás čeká ještě osudů?
s tou touhou
tisíckrát vykřičenou:
Sejde se jednou muž
s osudem přiřčenou mu ženou?
Věř...
A nezlob už
A just budu zlobit! Dokud se to nestane :-) A taky doufám, že život bude jen jeden.
21.11.2009 15:02:00 | Chancer
:-)..kdoví..
..proč a kolik..a kdy..
..a jestli vůbec..
..a ten..co to třeba náhodou opravdu ví....
..obvykle nebývá tázán..a tak mlčí..
19.11.2009 19:43:00 | isisleo
K této básni už není co dodat, uzavřela jsi ženský kruh, teď už jen čekat, až to docvakne nám chlapům. Omlouvám se za toto plémě, že to bude pravděpodobně trvat, jak nás znám, trochu déle :-)
19.11.2009 19:19:00 | 6thSun
Moc pěkně jsi to vyjádřila ST...míjení v čase a prostoru vždycky bolí...snad v některém z dalších životů se poučíme z chyb a omylů...:-)? Moc tomu nevěřím...
19.11.2009 18:11:00 | Early Riser 1