jdu a dívám se...

otevřela dveře ze slonoviny
obložené ušlechtilým dřevem
se stuhou do mašle
uvázanou nad kolenem...

okolí rozkvetlo
mně se zduhovělo před očima
provokující představa
tajemného reliéfu se zmotnila
a někde uvnitř
si začala klestit stezku
zdivočelá lokomotiva
plně naložená kamenolomem...

vyvážila jsi atmosféru
rozhodila čtverce
ze své diagonální sítě
a já
přestože vržen
střemhlav do kotrmelce
našel grafické řešení
jak se do ní dynamicky nařasit
a hodlám se státi
tvým majordomem....

ještě to neví a říká
kdo se o mě postará
a vezme zavazadla?
je tady nějaký poslíček?

neváhal jsem ani vteřinu
hbitě jsem přiskočil
a políbil dlouze tu dívčinu...

ona jen mrskla bičem očí
a já dostal políček...

často mívám pocit
že v takových okamžicích
už nemúže být hůř
a potom zjistím
že jsem vlastně prožil
nejkrásnější chvíle života...

madam
právě jste bez operace
provedla perforace
mých srdečních stěn
do věčnosti
můžete klidně trhat
s radostí
budu vaším kalendářem...

usmála se a podotkla
to by šlo začnu hned
vypadáš jako z pekla
budeme si rozumět
já jsem Heuréka...

tak to vidíte...

našel jsem...