Houpačka

Ráda vzpomínám na dětská léta,
na starou houpačku u hřitova.
Jen kus provazu a na něm dřívko.
Vysela na seschlím stromě
a já vidím svou malou sestřičku,
jak se houpe až do nebe,
a nastavuje tvář slunci,
s hlasitým smíchem na celý svět.
Tehdy jsem si ještě mysleli,
že jen kolem nás se bude točit.
A ta houpačka na provaze,
byla střed všech lidských přání,
a až vyhoupnem se co nejvýš,
budeme mít vše,
vše co si jen může,
malé, dětské srdce přát.