Jak často?

Anotace: Jak často říkáme slova, která znějí jakoby přetékaly citem a přitom necítíme to co bychom opravdu cítit měli?

Jak často bychom se usmívali, kdyby to bylo jen tehdy,
když nedokážeme ovládnout koutky úst, aby se neroztáhly do úsměvu?

Jak často by se rozezněl místností náš smích, kdybychom se smáli jen tehdy, kdyby hrozilo, že nás potlačovaný smích zadusí?

Kolik lidí za den bychom pozdravili "Dobrý den", kdybychom pak o ně museli za den ještě párkrát zavadit myšlenkou a v duchu jim z dálky přát úspěch v tomto dni?

Jak často bychom děkovali, kdyby se "děkuji" říkalo jen vhání-li nám vděk do očí slzy dojetí?

Jak často bychom říkali "Moc mě to mrzí", kdyby tato slova měla váhu, jen kdybychom později plakali v ústraní pro bolest druhého?

S kolika lidmi za život bychom se milovali, kdyby sex byl pokaždé záležitostí hluboké a oddané lásky?

Kolikrát za život bychom se zamilovali, kdybychom měli zavázané oči?

Komu bychom řekli "Miluji Tě", kdyby to znamenalo, že budeme cítit k jedné osobě to samé jako v daný okamžik po zbytek života?

Jak často bychom říkali "Nashledanou", kdyby "nashledanou" = ozvu se Ti, abychom se domluvili na dalším shledání?

Na kolika lidech by nám záleželo, kdyby "záležet" znamenalo být ochotni se vzdát kdykoliv vlastního pohodlí pro pohodlí toho druhého?

Koho bychom jmenovali "nejlepším přítelem", když bychom svou volbu už nikdy nesměli přehodnotit?

Kolikrát za život bychom řekli "Promiň", kdybychom se omlouvali jen tehdy, kdy se sami sobě stydíme pohlédnout do očí?

Řekli bychom někdy "Budeš mi chybět", když by to znamenalo, že každý následující den až do konce života budeme toho dotyčného postrádat?

Jak často bychom byli schopni říct upřímně "Přeju Ti štěstí", kdyby to znamenalo "Přeju Ti štěstí navzdory tomu, že se na něm nebudu podílet a v Tvém srdci ztratím jednoho dne místo"?