V omšelém baru tam v rohu,
stojí klavír zaprášen.
Bacha kam dáváš nohu?
Dřív byl díky němu bar zlatem vyvážen.
Léta na něj nikdo nezahrál ani tón,
byly doby kdy při něm zpíval mužský barytón.
V jeho hlase skvěl se zvuk lásky,
city co měli zasáhnout srdce plavovlásky.
Jak to dopadlo kdo to ví?
To už starý klavír nepoví...
Nevím většina starých věcí má něco do sebe at je to nostalgická vůně nebo jiné nostalgické věci
24.11.2009 14:49:00 | Jacob P. Verlaine
Proč ty staré bary mají tolik nostalgie? I já jsem měla podobné pociy - Ric Pic - tak jsem nazvala já svůj bar.
23.11.2009 18:01:00 | Elisha