Den,jeden za druhým

Všechno jen z oslích
hloupostí
a platí do skonání světa,
ráno, můj věčný nepřítel
chechlá se s hubou
dokořán,
že už je se mnou veta.
Pak nohy podrazí mi.

Hned poledne je pryč,
tak honím čas a nestíhám,
čas mně zas honí
a dostihne.
Jsem to já, kdo slzy roní.


Večer ten rozevře
jen staré rány
a znechutí mi zbytek dne.
Pak půlnoc,
sny příjemné
jsou na chvíli mi dány,
s rozbřeskem
se nebe otevře,
po zlatém dešti
hrubý smích,
prst napřažen
a motto ohnivé.

,,Víc nemáš nárok.MARŠ!''