Větvička
Větvička
Anotace: ***
Šla do práce.
Příšeří se koulelo po obloze
a najednou
..zbloudilá větvička
obyčejného přerostlého keře,
takového, co jich je dvanáct do tuctu
a všude jen překáží,
a nikdo neví, jak se vlastně jmenuje,
ale on stejně roste
a bůhví (nebo spíš čert ví),
kde v sobě nachází sílu
žít a chtít potěšit
..tak taková,
ji zatahala za vlasy
a zůstala tam trčet jak tiára,
„nejsem jen tak nějaká“
řekla
a přenesla ji do vesmíru,
na pár kroků od malého paláce
s velkou zahradou plnou květin,
vůní jetele a stádem jednorožců.
Tam, kde přání a touhy
mění se v činy a bílé krajky,
pohyby ve stříbrnou páru
stoupající vzhůru
s melodií oroseného smíchu.
Tam jednou řečí
spolu mohou mluvit,
vést řeči.
Neskrytější myšlenky
jsou tam budoucí minulostí
a noc je dnem,
s modrým zvonkem
za uchem.
Komentáře (10)
Komentujících (10)
Doporučit
Tisk24.11.2009 21:41:00 s.e.n
Do pohádky jsem vplula po tvých moc hezkých verších.
Bylo tam moc hezky. A opět všední próza.Co nadělám.
24.11.2009 06:13:00 NikitaNikaT.
Líbí se mi Tvé dílko, takové snílkovské, ale vím, že kdo si takto očas nedumánkuje... ST! za vyjádření.
23.11.2009 22:54:00 uživatel smazán
Neskrytější myšlenky
jsou tam budoucí minulostí
a noc je dnem,
s modrým zvonkem
za uchem.****
st
23.11.2009 22:04:00 j.c.
Nemám větvičku, která by si mně všimla,
nemám ani vlasy, za které lze úspěšně zatahat
tak se dál ploužím kolem paláců,
proměněných na panelákové krabice,
kolem zanedbaného parku s uvadlými květy,
zdupaných stádem jednorožců
Za uchem mi zazvonila tramvaj,
stačil jsem uskočit....
===
Jiří senior
