Anotace: plastika...
ten den se zdál plačtivý...
Lacrimosa
zasmušile seděla u klavíru
na štokrleti
a černobíle
do té chvíle
vyťukávala melodii
na srdcové noty....
znenadání
se zhmotnil za ní
potichu odložil boty
a dotkl se jejích kamených ramen
pálila chladem...
v rozlehlých stepích mysli
co nemají konce
popraskala kůra zmrzlé země
dotekem přelité odpovědi
písmem které znali jen oni
opylovali zvuky
a navzájem se propojili...
ach to jsi ty
usmála se
a vydechla rozkoší...
okamžik věčnosti
muž v úkloně
třímajíc zlehka její ramena
a žena s prsty na spouštích
klapek od piána
společně vymodelováni
v sousoší...
01.12.2009 15:41:00 Mario de Janiero
Nádherná představa
piano, oktáva
zvednutá krinolína
spojení pestík a blizna
nakonec mohutná glizna...ST!
25.11.2009 14:27:00 šuměnka
úžasné, jak někdy se komentář jiném čtenáře střetně s Tvým..Mbonita je tentokráte i mou mluvčí..a Ty??
jsi opět dokonalý, zatím jsem to neučinila, ale dám tě asi do profilu k mým prokletým milovníkům :o))
24.11.2009 19:34:00 Dota Slunská
Tak tahle je jedna z nejlepších, co jsem dnes četla. A budu si ji pamatovat. Ten dojem se zarývá pod kůži.
24.11.2009 11:38:00 Jana M.
Mám ráda básně dýchající vlastní atmosférou a tahle je teda pěkně nabitá. ST
24.11.2009 11:15:00 Zefi
Zahodit tak realitu
a tiše do básně vstoupit
říci - tak jsi tu ...
a pak už jen spolu loupit...
krásnění
ST
24.11.2009 10:57:00 Mbonita
miluju Mozartovu Lacrimosu z Requiem...
až mě pojme zem
dám si ji zahrát..
skvělý text..aneb ST