Ti tiší strážci oblohy,
plují nám nad hlavami,
jsou volní,vznáší se nad zemí a nic je netrápí.
Slyší všechna přání,stížnosti a pomluvy,jsou tichými svědky a společníky.
Jsou jako obrovské bílé polštáře do kterých uléhají andělé po náročném dni hlídání rovnováhy dobra a zla.
Je to věčný boj.
Ty bouřkové jsou šedé,jakoby naštvané na celý svět
a proto semtam pustí na zem nějaký blesk.
Nám lidem na výstrahu,abychom se vzpamatovali.
Abychom nenaříkali kolik nám toho chybí,ale abychom byli šťastní za to,co máme.
podle mě by spíš mohlo toto dílo patřit do úvah než do básní, ale můžu se mýlit
13.12.2009 21:21:00 | René Vulkán
Povedené zamyšlení nad krásou mraků, které máme stále nad hlavami, jsou tak rozmanité a monumentální, ale kdo si jejich krásy všimne...? Moc pěkné!
24.11.2009 17:56:00 | Amáta