Anotace: ...
Ti tiší strážci oblohy,
plují nám nad hlavami,
jsou volní,vznáší se nad zemí a nic je netrápí.
Slyší všechna přání,stížnosti a pomluvy,jsou tichými svědky a společníky.
Jsou jako obrovské bílé polštáře do kterých uléhají andělé po náročném dni hlídání rovnováhy dobra a zla.
Je to věčný boj.
Ty bouřkové jsou šedé,jakoby naštvané na celý svět
a proto semtam pustí na zem nějaký blesk.
Nám lidem na výstrahu,abychom se vzpamatovali.
Abychom nenaříkali kolik nám toho chybí,ale abychom byli šťastní za to,co máme.
13.12.2009 21:21:00 René Vulkán
podle mě by spíš mohlo toto dílo patřit do úvah než do básní, ale můžu se mýlit
24.11.2009 17:56:00 Amáta
Povedené zamyšlení nad krásou mraků, které máme stále nad hlavami, jsou tak rozmanité a monumentální, ale kdo si jejich krásy všimne...? Moc pěkné!