Pod rozkvetlým střevíčníkem

Pod rozkvetlým střevíčníkem,
tím nepatrným dárečkem,
leží krása ztělesněná,
dokonalost bez hranic,
dívá se mi do očí,
ten pocit popsat nedovedu,
tak nabídnu jí mnohem víc.

V tu chvíli se všechno změní,
už neleží tam zhola nic,
i střevíčník se ztratil v dáli,
tak zkouším usnout sám, bez krásy,
nemožné, vždyť šílím žalem,
tak sepíšu aspoň pár skic,
ať rub mé duše přejde v líc,
ať konečně už usnu!