někdy vznikne z pouhého slova
někdy ze souvětí,
já takhle dlouho žila,
a ocitla jsem se ve větvích...
Zjistila jsem náhle,
že marním život bláznovstvím,
že když na mě někdo sáhne,
tak ocitám se v oblacích...
a pak zjistím,že to bylo marné,
že to jsou jenom sny,
bláhové a šílené machroviny,
a pitomé hry...
naštěstí jen sny, co neplní se,
jen tak sní se,
a nic víc...ale přesto i tak chaos napomáhá žití,
všech nejem mě...a přesto je to bytí...
vzájemné a bláhové,
tak žijme v chaosu..blázněme z něho...
a na noc schovávejme se do snů...
a ať jsou jako živé!
Tahle mi přišla spíš slabší..Celkově se mi vždycky zdá, že máš hodně co říct, ale sdělení přebije poetickou formu..To se mi to kecá, že když básně sám psát neumím, že? Chce to udržet si intenzitu sdělení i lehkou poetickou formu.
24.04.2006 16:04:00 | WhiteShadow
Chaos tě uchvátil,
sestřičko milá,
to on tě navrátil,
kde už jsi byla,
jen ještě tisíckrát,
kolem tě zatočí,
a budeš znovu vytírat,
co navál do očí!
28.11.2005 15:02:00 | Obyčejný básník