Jako každý den...

Tak nějak jsem to tušila,
když se pod tvou bradou schoval celý svět.
Že už nebudu mít šanci,
vrátit to všechno zpět.

Jako když každý den,
usedám do tramvaje s pocitem,
že jsem tě prohrála.

Už to není tak snadný jako dřív.

Ploužit se po chodbě s myšlenkou,
že mě zase vyrazili.

Jen chvíli zůstat stát
a začít si hrát,
na lepší svět...

Stereotipní dny a unavené tváře.
Prchavé sny a lesk měsíční záře.
Kolik dnů v mlhavé šedi,
když moje oči vědí,
že byl svět zničen.
Žít...

(Tolik toho uteklo s pasivní agresivitou.)

Už nikdy nechci nic víc...
Jen pár lží o tomhle světě...