Jak husa potrefená
kejhám
nad zase rokem,
zase dnem…přibylým.
Nespokojena s jejich tokem
skokem mizím
v obilí.
Tam shodím boty,
co jsou
nebo byly malé.
A budou dál.
Pak přemýšlím,
zda vytí za noci,
a taky za dne,
je něco,
o co by jsi stál…
Přemýšlím.
Asi vlastní hlavou.
Plná je,
a uvnitř divný věci plavou.
Věci,
hloupě nepatřičný,
koukaj na mě
z horní pryčny,
a mozkový závity
baterky maj vybitý.
Monočlánky vitality
bejvaj někdy krutě skryty,
začnu hledat v kupce sena,
kejhající…potrefená.
vše nej... a taky - přijde mi napsaná jiným stylem než obvykle, do svižna, do spádu ...a dooost jí to sluší, umíš i takhle
05.12.2009 23:10:00 | drsnosrstej kokršpaněl
Svůj širák odhazuji v dál..a boty mizí v obilí :-)
01.12.2009 20:26:00 | Chancer
Parádní básnička.
Taková svižná a veselá.
Potěšila rozesmála a to je potřeba.
30.11.2009 20:45:00 | s.e.n