Otevřela jsem staré album.
Jak listy obracím
léta šedesátá na mne dýchla,
ta dívka na fotkách jsem já?
a pak jsem skoro zpychla,
široký pás a sukně nabíraná,
se sponou drdol,
přes ruku plášť,
novinka ,,šusťák''nazývaná
na nohou boty špičaté
snad o dvě čísla větší,
takzvané ,,šímy''
bolavé nohy o nich svědčí,
v nich trsaly jsme
džajf i charleston,
radio Laxemberk,
Elvisův přehrávalo song.
Já pocítila zvláštní dojetí,
že patřím už,
do minulého století.
I já jsem podléhala kouzlu
hollywoodských krásek
a milovala lásky jejich lásek
a nevšimla si ani,
jak přibylo jim vrásek.
Až teď,
a řekla si
no to je důvod k zamyšlení,
ledaskdo z nich už tady není.
A potom mě to napadlo,
vyhledat staré zrcadlo
a zeptat se ho,
kdo a co zas poletí
v tom jednadvacátém století.
Asi patříme do rodiny .. hledáme růžové krinolíny, šusťáky, šimi, široký pás .. to všechno vodnés čas :o))
ST *!
07.12.2009 23:29:00 | jita.1965
To je moc krásná básnička.
Velmi hezky seskládaná.Protože i mnou je ta doba prožita-jsem s ní unešena.
Bezva.
03.12.2009 17:40:00 | s.e.n
někdy si říkám,že jsem se měla narodit
dřív
už v předminulém století
kdy noblesa byla
denním chlebem
a galantnost zemí i nebem...
ST
01.12.2009 07:45:00 | Mbonita
nádherné...
ta jemná nostalgie
která v nás žije
něžné dojetí
nás všech
z minulého SToletí!
30.11.2009 22:06:00 | hašlerka