V parku

Sedávali jsme spolu v parku,
slýchaly uši napjaté
jak učí se hrát na píšťalku
děvčátko malé, copaté.

Tak utekly čtyři, tři roky,
pak slýchali jsme často v parku
jak děvčátko dělá pokroky
a hraje stále na píšťalku.

My slýchávali jsme stupnice,
etudy. Skladby naposled.
Děvče cvičilo víc a více.
A uplynulo deset let.

Pak slýchaly jsme často v parku,
jak se k nám valí proudy not.
Však děvče místo na píšťalku
teď učilo se na fagot.

Však jednou se nám stala v parku
příhoda strašná, ošklivá.
Ticho se nese v širou dálku.
Pročpak už fagot nezpívá?