Na mou smrt/ Opak je pravdou

Anotace: dedikováno P. M.

kdo jednou napíše báseň, ten nemůže přestat
ten se vždy znovu bude snažit o
přivlastnění si objektu své touhy

lidé se namáhají, hledajíce podobu lásky
muži, jejichž podstata je stejná, jako moje
píší básně, všímají si západů a proto mají sex

někdo miluje a neumí napsat báseň
je jako němý vředovitý stařec
příroda si přeje, aby žil o samotě

lidská duše je jemná a snadno se zraní
zatvrzelí lidé budou snášet muka odcizení

nemám žádnou představu lásky
pečoval jsem jen o nevyslovitelnou touhu
nevím, kdy a kde se sejdeme
kdy nám jede autobus

nevím
jak by to vypadalo
kdyby

zabýval jsem se pochvou
a existencialismem
věda, že si tvou náklonnost nezískám
že budu pro sebe, nespokojen a sám
nevěděl jsem ještě, že se mě budeš bát
a nevěděl jsem, že tomu tak bude navždy

až do chvíle dialogu s Bohem,
mé sebevraždy

a protože pro tebe nebudu ničím
nebude to na tebe mít žádný účinek

zemřel blázen
zamilovaný do nicoty
zbabělý v životě
geniální nebo hloupý