Čistá duše

Čistá duše

Sama v chrámu bezedného smutku
ukrývá se tichá každý den,
na rozhraní realit a skutku,
sní si svůj melancholický sen.

Sama v řece soucitu a něhy,
ukrývá svůj opravdový cit.
Emoce snad opustí ty břehy,
znovu šťastná bude moci být.

Ve svatyni nejčistější lásky,
tam z celého srdce ráda dlí.
Uchop osud pevně za provázky,
bez váhání vydej se za ní.

V zámku rozzářené naděje,
může úsměv na rtech jejích kvésti,
neboť tuší, že tam někde je
v celém světě pravý kousek štěstí.

Hluboko pod zemí číhá nenávist.
Tomu místu ona vyhýbá se.
Ty kdož jednou budeš tyto řádky číst,
buď jak ona – duše v čisté kráse.