Povídej

Povídej..

Tak povídej si se mnou,

bez vší počestnosti,

zpět z probdělých nocí

s vidinou dospělosti,

když dech se zpátky vrací.


Tak povídej si se mnou,

o věcech né tak všedních,

ve víru barevnosti,

o samé lidské hanebnosti,

o věcech né tak středních.


Tak povídej si se mnou,

o tom, co je a taky není

na vlnách abstraktnosti,

definované v lidské maličkosti,

mezi nebem a zemí.


Tak povídej si se mnou,

o dvou mořeplavcích nahých,

v nedohledných pláních

o mořích snů a přání,

o jezeru představ a zdání.


Tak povídej si se mnou,

na vážkách pochybnosti

o lidské přítomnosti,

o věcech, co dech berou.


Tak povídej si se mnou,

když leje jako z konve,

a ve znamení oddanosti,

pod křídly ospalosti

usínáš tu se mnou.