Koloběh

Sklonil se vítr před lístkem máty,
vůní tou louhován v perličkách mlhy,
bluesovou náladou sluneční pláty,
loudavě splácely zimní své dluhy.

V nastalém příměří běh světa zpomalil
a rovnováha,
ten jev, hledaný a opětovně ztrácený miliony horlivých učenců,
lístek máty urostřed letu pomalu v tichosti zastavil..
a nechal stát.
Naději věžněnou,trpící závratí,mžikem tím vypustí,
až se chod přírody k základům navrátí.
Tak jako petlici tok času rozlomí,
jak vědomí,vracejíc se pokaždé k hranicím normálu....
se opět vsechno v špatné obrátí.