Temné slunce

Slunce od nás
svou tvář odvrací
temné noci
dlouhé stíny
za lampami
děsí nás
konec světa

strach je v každém z nás
v zrcadlech se vidíme
jak klesáme
se závažím
na svých bedrech
jizvy tvoří mapy
našich dobrodružství

krev stéká po mém meči
již nechci
bít se za krále

odcházím
žít tichý život
v modlitbách

uprostřed chaosu
hledám odpuštění
za hříchy spáchané
v nenávisti…..